Leden 2016

Síla vůle vítězí

29. ledna 2016 v 11:58 | Rock-Lee13 |  Škola
Byl jednou jeden student jménem Jiří, který chodil na Obchodní akademii. Tento student nebyl moc chytrý, ale byl snaživý. Mezi jeho zájmy patřilo psaní slohových prací, běh, malování a právo. Pocházel z vesnice.

Jiří se po letech urputné snahy konečně dostala do maturitního ročníku. První dny byli lehké, jak už to na začátku školního roku bývá, a proto získával poměrně dobré známky.

Další týden se měl psát test inteligence, čehož se lekl, a tak se na něj zkusil připravit, ale jelikož IQ lze zvýšit jenom těžko, tak mu to moc nešlo. V den psaní IQ testu byl hned na začátku v koncích, ale nakonec to nějak dokončil.

Po měsíci se dozvěděl, že v testu moc nezabodoval. Vyšlo mu IQ ve výši osmdesáti pěti bodů, což není zrovna velká sláva.
To ale nebylo nejhorší, protože učitelé se rozhodovali, jestli Jiřímu vůbec dovolí pokračovat ve studiu.

Jiří byl donucen jít do ředitelny, kde se začalo jednat o jeho vyloučení. Tam ale Jiří řekl, že ve školním řádu není nikde napsáno, že IQ není rozhodujícím faktorem, jestli bude studovat na střední či ne, a tak Jiří mohl dále studovat.

S přibývajícími měsíci se obtížnost pořád zvyšovala, ale Jiří se nevzdal, a tak vydržel.

Konečně nastal čas maturit, a tak ji šel absolvovat. Maturitu udělal, ale ne moc dobře.

Z tohoto krátkého příběhu plyne, že snaha je většině případů důležitější než samotný intelekt.

Díra

18. ledna 2016 v 14:42 | Rock-Lee13
Byla jednou jedna vesnice, kde žila rodina, která měla matku a otce a ti měly dva syny. První se jmenoval Grande a druhý Tobi.

Co dělal Grande? Grande byl velitel elitní jednotky a nejsilnější člověk ve vesnici, který přijímal přímo rozkazy od starosti, který se jmenoval Hubert. Tobi byl patnáctiletý hoch, jenž byl člen přepadového komanda.

Jednoho dne dostal Grande za úkol od starosty Huberta vyvraždit celou vesnici, což také udělal. Nezabil jen Tobiho, kterému řekl, aby si Grandeho zhnusil, nenáviděl ho z celého svého srdce, měl vůči němu zášť a dělal vše, aby ho zabil. Pak Grande odešel. Tobi mezitím upadl do kaluže, protože mu docházeli síly a zařval: "Próč?!" a pak upadl do bezvědomí.

Když se probudil, objevil se před ním jeden muž, který se řekl, že nemá jméno. JE TO NIKDO. Tobi mu řekl, že prodá i svoji duši ďáblu nebo klidně přijde o život, aby zabil toho, kdo zabil jeho klan. Nikdo mu řekl, že mu pomůže.

A doba plynula. Za pár let se z Tobiho stal obávaný bojovník, kterého se bojí i ti nejobávanější válečníci.

Tobi, aby si zkusil, co všechno umí, tak vyvraždil celou osadu, která byla poblíž jeho dědiny. Zbyl tam jenom jed muž a ten mu řekl, proč to udělal a jestli má srdce. Tobi řekl, že nemá srdce a že mu po něm zbyla jenom díra. Ten muž řekl, že se určitě najde nějaký způsob jak tu díru zacelit a že pokud ho Tobi zabije, že mu to bude jedno.

Tobi jakmile to uslyšel, tak si uvědomil všechny své hříchy, vzal nůž a své černé srdce probodnul a zamřel.

A co se stalo s Grandem? Ten zabil bývalého starostu vesnice Huberta a nakonec také skonal, protože věděl, že zbraň, která nemůže nikomu sloužit je jenom pouhý odpad, který musí být zničen.

Kocour dobrodruh

18. ledna 2016 v 14:10 | Rock-Lee13 |  Zvířata
Byl jednou jeden kocour jménem Čertík, který byl v hezké a dobře udržovaném domě a měl milujícího rodinu, která se o něj každý den dobře starala.

Ten kocour měl sice snad všechno, ale nikdy nebyl venku, takže jeho okolí pro něj byla bájná Atlantida, a tak se jednou rozhodl, že půjde ven.

Když šel otec do práce, tak Čertík proklouzl mezi dveřmi a byl pryč. Venku si říkal, že je to tu zvláštní. Jsou tady divně rychle se pohybující se tělesa, vysoké stožáry, nádoby se specifickým zápachem a jiné věci. Kocoura to ale neodradilo, a tak šel dál na průzkum.

Konec se zatoulal do malého lesa, kde uviděl spoustu hnědých tyčí, na kterých byla zelená vata, kterou má někdy dává matka, až na to, že má jinou barvu. Najednou uviděl psa, takže Čertík dal nohy na ramena a pak si je zase sundal, aby mohl běžet.

Dále se zatoulal na pole, na které byl podivný stroj. Čertík se lekl, a tak šel pryč.

Nakonec uviděl jednu neznámou osobu. Byla to sousedka, která má dobré vztahy k paničce kocoura. Jakmile ho uviděla, vzala ho a odnesla ho tam, kde bydlí.

Doma si kocour řekl, že i když to bylo nevídané dobrodružství, tak nejlepší místo je doma na svém pelíšku.

Pomsta

11. ledna 2016 v 14:47 | Rock-Lee13
Byla jednou jedna rodina, která toho moc neměla, ale byla šťastná. Tvořil jí otce, matka a syn jménem Marek, kterému bylo dvanáct let. Žili ve vesnici poblíž menšího města.

Jednoho dne nastala válka, při které dva vojáci povraždili celou rodinu kromě Marka na příkaz jednoho tyrana. Tito vojáci nechtěli vraždit nevinné, ale rozkaz byl rozkaz. Marek se tak moc naštval, že se v něm probudil démon, který vojáky povraždil.

Poté Marek si vzal baťoh a do něj jídlo, pití a ostatní proviant a šel pryč na nějaké jiné místo, kde se neválčilo. Cestou potkal dva chlapce jménem Miloš a Radim. Oba tito chlapci byli přibližně stejně staří jako Marek a také chtěli najít místo, kde je mír zbraní. Marek se s nimi spojil.

Konečně ho našli. Byla to taková osada, která se války zdržovala. Marek šel za starostou obce s tím, že by rád pomstil své rodiče. Starosta řekl, že tato osada s nikým neválčí, ale pokud jde o toho tyrana jménem Patrik, který je velmi nafoukaným šlechticem, který si myslí, že si může dělat, co chce, tak to je jiná. Starosta jim řekl, že jim pomůže.

Od této doby byli všichni tři trénování po tři roky k boji s mečem, po dva roky by učeni, jak správně lovit a po jeden rok technikám beze zbraně.

Jakmile bylo všem třem osmnáct, šel Marek za pomstou, přičemž mu Miloš a Radim dělali jeho věrné pomocníky. Cesta to byla dlouhá, ale nakonec našli místo, kde se ten tyran schovává.

Marek ho zrovna uviděl, jak jde se svoji armádou zpátky domů, a tak Radim vzal nůž a dal ho ke krku svému generálovi. Radim byl totiž velmi rychlý, takže to udělal, než by řekl švec. Patrik se naštval a řekl, že toho generála mu je jedno. Marek ale řekl, že ho vyzývá na souboj na život a na smrt.

Arogantní Patrik souhlasil, a tak začal boj. Síly byli vyrovnané, ale v tu ráno Marek upustil sekeru. Patrik se zohnul, aby ji sebral, ale v tu ránu Marek vytáhl dýku a zaryl ji Patrikovi do krku. Souboj vyhrál Marek.

A co se stalo pak? Z Marka byl král a Miloše a Radima jeho rádci. Generál šel do vězení a jeho vojsku bylo rozpuštěno a už žádná válka nikdy nebyla.

Poslední den mého života

7. ledna 2016 v 14:25 | Rock-Lee13
Co bych udělal, kdyby mi zbývalo do konce života jen 24 hodin? Kdyby se to stalo, tak bych napsal závěť a pořádně si užil.

Co bych konkrétně dělal? Hrál bych počítačové hry, podíval bych se na díly Naruta a seriálu Bleach, dal bych si do nosu, a to konkrétně čokoládu, zmrzlinu, jahody, smažený sýr a hranolky (obrazně řečeno). Také bych vyzkoušel, jak chutná alkohol a zašel bych do kina na nějaký akční nebo dobrodružný film.

Co se týče závěti, tak bych zde napsal, že půlku svého majetku dávám na charitu a zbytek svým rodičům.

Železná ves VS velkostatkář Jiří

7. ledna 2016 v 14:20 | Rock-Lee13
Byl jednou jeden kovář jménem Petr, který žil ve městě jménem Železná ves. Měl se dobře, měl dobrou a poměrně výnosnou práci a klidný, možná až nudný život.

Jednoho dne kovář Petr dospěl a v ten den se rozhodl, že narukuje do armády, jelikož je silný a statný, ale hlavně proto, aby se proslavil a vydělal víc peněz.

A tak tedy šel. Starosta města Albrecht, který byl zároveň rytířem, mu řekl, že se může stát rekrutem domobrany, pokud složí poplatek sto zlatých a také řekl, že se jím může stát pouze občan města. Petr byl občanem města a peněz měl dost, tak ze svého měšce vyndal sto zlatých a stal se rekrutem domobrany.

Albrecht řekl Petrovi, že se má hlásit u Andreje, což je trenér a důstojník domobrany. Petr se tedy u něj hlásil. Ten mu řekl, že jeho první úkoly budou spočívat v leštění zbrojí, broušení zbraní a kování. Dále řekl, že ho každý den bude učit základy šermu spolu s dalšími nováčky. Petr si řekl, že to sice nejsou moc významné role, ale každý musel někde začínat.

Petr se tedy chopil kovadliny a začal vyrábět meče. Jelikož už koval tři roky, tak koval kvalitní meče. Koval hlavně dlouhé meče, široké meče a meče bastardy pro obzvlášť silné vojáky jako je například Andrej nebo Albrecht.

Postupem času si začal získávat respekt, ale pořád nebyl tak oblíbený jako vojáci, kteří zde slouží už léta, a tak si Petr řekl, že se zeptá svého mistra, jestli by nemohl dělat zodpovědnější práci. Andrej mu řekl, že už je zde několik měsíců a základy šermu už ovládá, a proto mu řekl, že by mohl se stát strážcem městským hradeb.

Jak řekl, tak se stalo. Petr oblíkl lehkou zbroj domobrany a vyfasoval široký meč a šel hlídat jižní bránu. Tato práce už byla zodpovědná, protože kdyby usnul, tak by divá zvěř či bandité mohli proniknout do města. Tuto práci zvládal snadno, protože se zde nějak fyzicky nenamáhal, ale byla nudná, ale říkal si, že ji vydrží.

Jednou se Albrecht za pomocí svých zvědů dozvěděl, že jeho nejbližší osadu ovládají dva žoldáci, a proto nařídil, aby ji zase získali zpátky. Nikdo se nehlásil, protože vojáci dobře věděli, že žoldáci jsou tvrdí chlapy, i když nejsou tak moc organizovaní a disponovaní jako domobrana. Jediný, kdo se přihlásil, byl Petr a dva další vojáci. Jmenovali se Arnold a Klement. Arnold je kušník, jelikož má velmi ostrý zrak a Klement je léčitel ovládající pouze základy šermu. Je v něm horší než Arnold. Andrej řekl, že Andrej bude jim dělat velitele, a tak Petr dostal středně těžkou zbroj domobrany a meč bastard.

Všichni tři tedy šli s Petrem v čele. Cesta nebyla nijak dlouhá. Za chvíli k vesnici dorazili. Petr dal příkaz Klementovi, aby se držel zpátky a Arnoldovi, aby si našel kryté místo a na žoldáky střílel. Petr řekl, že ho bude krýt. A tak se stalo. Arnold střelil prvního žoldáka do hlavy a druhé do břicha. Petr ho pak dodělal. Pak přišli do osady a dozvěděli se, že statkář byl zbit žoldáky kvůli tomu, že neměli peníze na výpalné. Klement ho tedy vyléčil.

Pak všichni tři šli zpátky do města. Tam dostali uznání a Petr, protože splnil misi, dostal místo člena nejlepší jednotky pětičlenného týmu, který vedl samotný Andrej.

Další den se Albrecht dozvěděl za pomocí svých zvědů, že velkostatkář Jiří plánuje zaútočit na město, a tak Andreji řekl, že by měli zabít nebo dostat pod zámek generála žoldáků jménem Leonard. Albrecht dále Andreje varoval, že Leonard je velmi silný žoldák, který dříve sloužil jako osobní stráž krále.

Všichni tedy šli "navštívit" velkostatkáře. Cesta jim trvala tři dny a tři noci, ale nakonec tam došli. Andrej řekl Petrovi, že nejlepší bude, pokud si vezme kuši a zastřeli Leonarda na lovu, protože si tak ostatní žoldáci budou myslet, že ho zabila divoká zvěř. Petr to tedy udělal. Počkal si na generála žoldáků a jednou dobře mířenou ranou ho sestřelil. Leonard padl k zemi a už se nehnul.

Nějak se ostatní žoldáci dozvěděli, že jejich generál Leonard byl zavražděn, ale mysleli si, že ho zabili bandité, a tak se rozhodli, že povedou válku proti banditům, kteří sídlili ve věži a kolem ní. To je ale jiný příběh.

Co se stane za deset let

4. ledna 2016 v 15:43 | Rock-Lee13
Věda, která se zabývá budoucností, se jmenuje futurologie. Tento obor je ale velmi těžký, protože co se stane, lze jen těžko odhadovat.

Co se stane za sto, tisíc nebo milion let? To je otázka, která velmi těžká, a proto na ni odpovídat nebudu. Namísto toho si řekneme, jak svět bude podle mých dohadů a domněnek vypadat za jednu dekádu neboli desetiletí.

Jaké výhody přinese desetinásobná oslava nového roku? Podle mě už nebudou auta na benzín a naftu a nahradí je elektrická auta. Dále dojde k rozšíření obnovitelných zdrojů a atomové energie. Namísto papíru bude elektrický papír a knihy budou jenom v muzeích. Další změna se bude týkat robotů, které budou zdokonaleny, že v některých profesích nahradí člověka. Další novinkou budou hologramy, které z velké části vytlačí mobilní telefony. Kromě těchto změn budou lidé bydlet v obydlích, která budou nízkoenergetické, pasivní nebo aktivní.

Největším "trhákem" dalšího desetiletí budou ale nebeské ostrovy, které zažehnají globální problém jménem vysoká porodnost a také "zatočí" s dalšími problémy.

Co se týče negativ, tak mezi ně bude patřit zhoršující se globální oteplování, rozšiřování pouští a s tím i nedostatek vody.

Nakonec bych chtěl říct, že ať už bude budoucnost vypadat jakkoliv, tak nejlepší, co pro růžovou budoucnost můžeme udělat, je chovat se dobře k naší matičce zemi.

Správný rytíř

4. ledna 2016 v 14:31 | Rock-Lee13
Jaký by měl být správný rytíř? Měl by to být chladnokrevný zabiják, kterého se bojí i ti nejobávanější nepřátelé, rozumný stratég, hospodář či ctěný válečník, který by dal pro poddané i ruku do ohně? Na to se pokusíme odpovědět.

Nejdříve začneme výbavou. Ideální rytíř by měl být plátovou zbroj, nikoliv jenom kroužkovou a pod tím koženou nebo kroužkovou zbroj. Musí mít helmu a štít. Jeho zbraň by měla odrážet jeho dispozice. Velký a silný rytíř by měl mít palcát či sekeru, zatímco štíhlý a hbitý rytíř musí mít meč. Kůň a sedlo je samozřejmostí. Dobré je, aby měl také ještě luk nebo kuši.

Jaké by měl být povahy? Správný rytíř musí být chrabrý, čestný, odvážný, laskavý, odhodlaný, nebojácný, skromný a perfektně ovládat etiketu. Také samozřejmě si nesmí nechat všechno líbit a ovládat musí dobře bojové umění a střelbu z luku či kuše.

Tak toto jsou vlastnosti a výbava správného rytíře. Netvrdím, že je to všechno, ale toto je pouze to nejvíce důležité, co by měl správný rytíř mít.

Moje kamarádka Tonička Švejcarová

4. ledna 2016 v 14:23 | Rock-Lee13
Jedna z mých kamarádek se jmenuje Tonička Švejcarová. V dalších řádcích vám o ní něco řeknu.

Tonička je bývalá studentka nižší střední školy, a to oboru cukrář. V současné době je pomocná cukrářka. Je to také pomocnice v domácnosti.

Kdy jsem se s Toničkou seznámil? S Toničkou jsem se seznámil už v mateřské školce. Chodil jsem s ní i na stejnou základní školu, ale pak se naše cesty rozešli. Já jsem šel na Obchodní akademie a ona do na nižší střední do Brna.
Jak vypadá? Tonička je pěkná dospělá mladá slečna. Máš štíhlou postavu a tmavé vlasy.

Jakou má osobnost? Tonička je milá, hodná holka, která dokáže povzbudit. Umí také vařit, ale je hrozně líná, nikoliv však hloupá. IQ má v normě, ale velmi nerada se učí, a proto na základní škole měla čtyřky a střední nedokončila.

Na závěr bych chtěl říct, že i když má Tonička mezery ve vzdělání, je to dobrý člověk a v žádném případě není hloupá.