Červenec 2015

Brigáda v Egstonu

20. července 2015 v 18:24 | Rock-Lee13 |  Práce
Pracoval jsem jako operátor v prvním měsíci letních prázdnin v nadnárodní firmě Egston System Electronic. Tato firma má stovky až tisíce zaměstnanců po celém světě. Já jsem ale pracoval v pobočce Znojmo.

Mezi moje povinnosti patřili stříhání kontaktů, dávání slepých zátek do konektorů, odizolovávání kabelů na odmantlovačce, jednoduché kvalitářské práce v podobě kontroly velikosti kontaktů, stříhání nůžkami šňůry v kabelech kolem vodičů, inventura materiálu, tisknutí vizitek, třídění součástek a krimpování.

Mezi kladné stránky této dohody o pracovní činnosti na pozici dělník patří nízká náročnost, vstřícnost seřizovačů neboli mých nadřízených a docela slušná mzda.

Co se týče nedostatků tohoto dočasného zaměstnání, tak mezi ně patří velké horko a dusno (v práci nebyla klimatizace), které panovalo v celé firmě a poměrně vysoká hlučnost.

Jinak můj celkový názor na toto povolání je ten, že si mi brigáda v Egstonu líbí a doporučuji ji i ostatním lidem, kteří hledají způsob, jak si přivydělat.

Sobotní výlet k Mašovicím

20. července 2015 v 18:22 | Rock-Lee13 |  Výlety
Já a můj otec, který se jmenuje stejně, jako já velmi rádi chodíme na procházky, ale ještě radši máme túry, protože při nich se nám zlepšuje fyzická kondice, ale hlavně je máme rádi proto, poněvadž rádi chodíme do přírody. Tento sloh bude o našem výletu k nedaleké vesnici pod názvem Mašovice, která se nachází poblíž našeho rodného města Znojma.

Co jsme si vlastně vzali na tuto túru? Vzali jsme si dva nepromokavé baťohy a do nich jsme vložili plavky, spodní prádlo, několik sáčků, repelent, ručník, hru člověče nezblob se, šampón, pláštěnku a jídlo v podobě dvou rohlíků, kuřecího salámu, kečupu, paštiky a mexického salátu. Nakonec jsme do batohu dali dvě dvoulitrové lahve s vodou, abychom nám na cestě neuschlo v krku.

Poté, co jsme se sbalili, tak jsme se rozloučili s rodinou a vyrazili jsme. Šli jsme nejdříve ulicemi města, kde žijeme. Jakmile jsme Znojmo opustili, tak jsme kráčeli smrkovým lesem. Přitom jsme hráli různé hry, z nich mě nejvíce bavila hra pod názvem "Vysvětli cizí slovo". Tato hra spočívala v tom, že jeden z našeho páru řekl nějaké cizí slovo a druhý musel říct jeho význam. V slovní hře jsem měl na začátku navrch, ale potom mě můj otec rozdrtil.

Konečně jsme dorazili k Mašovicím. Tam nás upoutal veliký rybník, který jsme využili k tomu, abychom se v něm mohli vykoupat. Nachystali jsme si tady vše potřebné, aby plavání v rybníku bylo možné a rozběhli jsme se k vodě, do které jsme skočili, až hladina udělala pořádné "žbluňk". Ve vodě jsme plavali, ale jelikož mi byla zima, tak jsem z vody šel pryč na břeh, kde jsem potkal dva Rakušáky, se kterými jsem se dal do řeči. Při rozhovoru jsem jim pokládal různé otázky na téma koníčky a sport a na konci rozhovoru jsem se vyzval na souboj ve hře člověče nezlob se, kterou já a můj otec jsme si vzali s sebou. Potom nás ta hra přestala bavit, a tak jsem šel pryč si sbalit věci, což mi netrvalo příliš dlouho, protože jsem toho tolik neměl. Jakmile jsem se sbalil, tak jsem uviděl svého otce, jak jde z vody k dece, aby se převlíkl. Já jsem ten čas navíc využil k tomu, abych se šel vyčůrat. Jakmile jsem svoji fyziologickou potřebu dokonal, tak jsem se šel vrátit ke svému otci, který už byl oblečený. Poněvadž už jsme měli na sobě šaty, tak jsem pomohl otci s balením jeho věcí a šli jsme domů.

Zpátky jsme šli trochu jinou cestou. Šli jsme přes silnici, pak jsme zabočili doprava a šli jsme domů přes Králům stolec. Na Králově stolci jsme se nasvačili a dali se do řeči se skupinou trampů a pak jsme šli domů.